Všechno špatně, místo stanu letadlo a nesplněné úspory energií
20. 6. 2022
Na kauze Redlovy party a dnes již bývalého pražského náměstka Petra Hlubučka ze STAN je úplně všechno špatně. Zdaleka ne jen samotná údajná rozsáhlá korupce. Dobře to ukazuje totální rozklad současné politické, byznysové i mediální scény.
Začněme tím nejméně podstatným, a to je mediální reakce: Protože STAN má významné příznivce v médiích, k odsouzení údajné korupce se velmi rychle dodává, jak je třeba neztratit smysl pro proporce a že babišovci by v podobné situaci nikdy neodstoupili. Pokud je Babiš pro novináře benchmark chování, tak je to už tuze zlé, protože s argumentem „ad Babišum“ se dá přejít úplně cokoliv. A to by se nemělo dít, minimální standardy pro politiku by měly být snad mnohem vyšší.
Významnější je politická reakce. Která bohužel není dostatečná. Hlubuček skončil, ale dál se drží vedení Prahy, v centrální vládě skončil Petr Gazdík. To je málo. Magistrátní parta samozřejmě za instalaci Hlubučka do tak vysoké funkce nese zodpovědnost a není možné čekat až na test podzimními volbami. Stejně tak je slabý postoj vlády. Připomeňme, že i za Babišovy korupce se ministerstvo vnitra dalo jiné straně, aby nemohl ovlivňovat policii. Nyní se ale spokojíme s tím, že nám prostě jen Vít Rakušan, který si nedávno vybral nového policejního prezidenta, řekne, že on nic ovlivňovat nebude, protože je čestný? To nejde. STAN by rozhodně měl – alespoň dočasně - přijít o post ministra vnitra, pokud si chce vládní pětka udržet důvěru občanů.
A sporné je i chování policie, pokud platí to, co vykládá radní Adam Scheiherr. Prý byl před lety po podání trestního oznámení požádán policií, aby vůči Hlubučkově partě nic dalšího nedělal, protože by zkazil vyšetřování. A tak se roky v Praze dál vládlo – a nejspíše i kradlo. Tak ale politika nemůže fungovat, ať už chce policie cokoliv. Pokud je někde jen stín podezření, samočistící mechanismy stran by měly hned nalézt řešení a dosadit důvěryhodnou náhradu. To opravdu necháme Česko řídit korupčníky, jen aby policie měla po letech dost odposlechů?
Po sněmovních volbách tato vláda vzbuzovala tolik naděje. Avšak nyní po pár měsících už velmi připomíná vládu Petra Nečase – vedle zásadních chyb v ekonomických a sociální otázkách již začala i se sérií korupčních skandálů. Tehdy úpadek vlády na výsluní vynesl Andreje Babiše a Miloše Zemana. Děsme se, koho to na vrchol vynese nyní, pokud se vládní politici nevzchopí...
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.
Ne stan, ale letadlo
Jedním z nejhorších pozůstatků korupční vlády Andreje Babiše je, že na jeho politické transakce byla zaměřena tak masivní pozornost, že jiní měli pod svícnem prakticky úplnou tmu.
V newsletteru se ale financování STAN pravidelně věnuji. Jen připomenu ty největší „špeky“ v rámci této poněkud oligarchické sítě regionálních politiků.
Už v roce 2019 jsem popisoval, jak nedávno zesnulý Věslav Michalik skrytě sponzoruje STAN, což mu po posledních volbách nakonec znemožnilo vystoupit na ministerský post.
„Věslav Michalik je už od roku 2004 starostou Dolních Břežan, chvíli byl za Starosty i radním Středočeského kraje. Jeho desetitisícový příspěvek z července ale není moc zajímavý. Mnohem zajímavější jsou miliónové příspěvky hnutí firem Solar area a Rodvinov Solar Energy. To máte jen v říjnu 450 tisíc a 350 tisíc, před rokem 500 tisíc a 200 tisíc, na jaře minulého roku 300 tisíc... To už není žádný malý sponzor. Za firmou vydělávající na nezvládnutém fotovoltaickém boomu je právě Michalik. Respektive byl. Nyní je firma anonymizována, byť stále s členy Michalikovy rodiny. Elektrárny na Mělnicku a Jindřichohradecku spokojeně vrní. A Starostové září jako sluníčko.“
Michalik byl ale podstatným financiérem STAN i přes své různé další kontakty. A podobně jako u sebe se mnohým sponzorům snažil dopřát „low profile“. Po sněmovních volbách jsem popisoval, jak jeho developerští známí rozepisují svou podporu na malé dary. To zas mělo takovou dohru, že STAN přestal přijímat firemní dary.
„Žádná ze stran není nyní vystavena takové přízni sponzorů. Jen za poslední měsíc od voleb přiteklo Starostům od firem přes 2,5 milionu. Je zároveň zajímavé, že realitní skupiny usilovně rozepisují svou podporu na nižší statisícové částky. Kolem ostravského Radovana Pilicha tak najedeme Prior obchodní domy za 180 tisíc sponzoringu, Centrix Property za 150 tisíc, Reality Management za 180 tisíc a tak dále. Další pražská skupina si počíná podobně.“
Zcela běžné je pak masivním sponzorování za udržení čelné pozice v regionu. Své o tom ví například v horké Praze 1 někdejší občanský demokrat, nyní již dlouho stanař a starosta Prahy 1 Petr Hejma. Naposledy v květnu straně přihodil 300 tisíc.
Zlínská větev financování STAN je ale úplně jiný „level“. Kolem nyní obviněného podnikatele Michala Redla vznikla celá klika stranického sponzoringu: To zdaleka nebyl jen přísun peněz přes Redlova otce Petra. Ještě asi uslyšíme jména: Petrásek, Majc, Redlová, Schreiber…
Vít Rakušan o tom, jak jím vedená strana funguje, musel vědět, nicméně ač předseda, proti vlivu zlínské gazdíkovsko-polčákovské kliky nikdy nezasáhl. Těžko to nyní může vyřešit v křesle ministra vnitra…
Na počátku roku jsem ke stranickým financím – tedy nejen těch STAN – psal, že „od časů Lájose Bácse a Radžíva Sinhy jsme se mnoho neposunuli“. Nyní můžeme z věty vynechat i to „mnoho“.
#ToPodstatné: Nejen STAN má problémy se sponzoringem. Jak učinit politické financování více transparentní?
Úspory energií šustí papírem
Naprosto klíčovou frontou, na které se Česko může úspěšně utkat s Vladimirem Putinem, jsou energetické úspory. Opravdu. Na Ukrajině nebojujeme. Plynové kohoutky neovládáme. Ale můžeme se na nadcházející zimu připravit velmi dobře tím, že výrazně snížíme svou spotřebu energií a nebudeme tak moc vydíratelní.
Proto je zásadní výroční zpráva o úspoře energií, kterou ministerstvo průmyslu posílá na vládu. Mám ji k dispozici. A je podstatná i proto, že finálně shrnuje, jak jsme si vedli v minulém sledovaném období do roku 2020 a jak to vypadá teď.
Ne vše jsme splnili. Roční úspory jsme těsně nenaplnili, kumulované úspory už vůbec (viz tabulka). Což nemusí skončit dobře:
„Evropská komise může zahájit proti České republice řízení o porušení Smlouvy podle čl. 258 Smlouvy o fungování EU. Toto řízení může dojít až do fáze řízení před Soudním dvorem EU, který může shledat, že ČR porušila povinnost podle Smlouvy, z čehož mohou vyplývat postihy, zejména finanční sankce.“
Problém je, že realita je asi ještě mnohem horší. Výsledná čísla takto pro newsletter hodnotí expert Petr Holub (Budovy 21).
„Nejdůležitější cíl jsou celkové skutečné úspory, které daný stát každoročně dosáhne (na konečné spotřebě energie, podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti). Z předepsaných 51,1 PJ jsme dosáhli na 48,5 PJ, tedy 95 %. To nezní až tak špatně, dokud se nepodíváme podrobně na jeho výkaznictví. Tam je spousta papírových úspor. Premiantem je s příspěvkem 2,6 PJ ročně za „Zkvalitňování technologických postupů“. Co to je? Dříve se tato položka jmenovala „Národní program udržitelného rozvoje“ se stejným příspěvkem. To Evropská komise rozporovala. Tak se změnilo jméno. Druhým nejkřiklavějším příkladem je „Environmentální daň na pohonné hmoty“ s příspěvkem asi 1,6 PJ. Ta předpokládá, že uvalením o něco vyšší daně na benzín a naftu, než vyžaduje evropská legislativa, se méně jezdilo. Skutečně? Uvedeny jsou i dobrovolné dohody s ČEZem a ČD Cargo. Dělaly tyto firmy jiný byznys, než kdyby dohodu se státem nepodepsaly?
V sumě, pokud tyto pochybné položky odstraníme, tak jsme na součtu ročních úspor 19,4 PJ, tedy na 38 % stanoveného cíle. To je skutečný výsledek české snahy snižovat spotřebu. Ono ani to není úplně málo. Premianty v plnění jsou úspěšné programy pro podporu investic do renovace rodinných a bytových domů (Nová zelená úsporám), veřejných budov a úspor energie v průmyslu (evropské fondy řízené MŽP, MPO a MMR). Tyto programy přinášejí trvalé úspory energie se všemi jejich benefity. Potřebujeme ale 3x zvýšit tempo těchto investic.“
Abychom naskočili na správné tempo úspor, jsou podle Holuba potřeba následující věci:
- Zajistit dostatečné financování programu Nová zelená úsporám
- Nabídka zvýhodněných renovačních úvěrů
- Dostatečné prostředky také pro veřejný a podnikatelský sektor
- Stát musí renovovat vlastní budovy
- Podpora poradenství a předprojektové přípravy
- Informační kampaň
- Nezapomenout na sociálně slabé
#ToPodstatné: Jaké pobídky k úsporám jsou podle vás nejefektivnější?
Elektřina stoupne o 86 procent, plyn o 59 procent
Mám v ruce dlouho očekávaný propočet ministerstva průmyslu a Energetického regulačního úřadu, o kolik by se ještě mohla zvýšit cena energií. Propočet je nutný kvůli nastavení státní pomoci. A je to opravdu zlé.
Výchozí úrovní pro výpočet odhadu nárůstu cen je říjen 2021. Předpokládájí, že ke konci druhého čtvrtletí se průměrné náklady zvýší následujícím způsobem: elektřina o 45 procent, plyn o 35 procent. A rallye rozhodně nekončí.
„Dále si dovolíme upozornit, že model indikuje další zvyšování nákladů do konce roku 2022 a to o 86 % u elektřiny a 59 % u plynu; a to za předpokladu ustálení současné úrovně velkoobchodních cen.“
Roli ale také hraje konkrétní smluvní pozice daného spotřebitele. Nejvyšší nárůsty nákladů se dotkly nebo dotknou zákazníků, kteří přecházejí z režimu dodávky poslední instance (DPI), nebo jim končí fixace ceny. Zákazníci s kontrakty na dobu určitou s fixovanou cenou, kteří zůstávají u stejného dodavatele, pocítí zvýšení ceny později. Naopak zákazníci, kteří mají cenu zafixovanou na dobu přesahující rok 2022, by neměli čelit v roce 2022 výraznému zdražení.
Nárůsty jsou tak enormní, že se vláda konečně k něčemu rozhoupala. Na chvíli to i vypadalo, že vláda našla správnou cestu prostřednictvím plošné dotace do určitého odběru energie. Nicméně z aktuálního návrhu vyplývá, že se to nebude týkat teplárenství. Což je naprosto neuvěřitelné - stát zadotuje v zimě vytápění rodinného domku s kotlem, ale teplo pro seniora v paneláku už ne. Šílenství se tak zas střídá s amatérismem...
#ToPodstatné: Jak lépe nastavit státní pomoc?
Úřad vlády ztloustne, úřady práce či hygieny zhubnou
Řeči vládních politiků, jak budou vyhazovat nepotřebné státní zaměstnance, jsou zjevně u konce. Na vládu jde mimořádná systemizace, tedy změna počtu a zařazení pracovníků pro stát. Mám ji k dispozici. A stát rozhodně nezeštíhlí, jak pětikoalice slibovala.
Úřad vlády chce dalších 16 nových míst: zřizují se čtyři služební místa v odboru bezpečnostních politik kvůli poměrně zásadní změně, o které veřejnost vůbec neví:
„Návrh souvisí se zřízením nového odboru bezpečnostních politik zařazeného v přímé podřízenosti předsedy vlády a zřízením nového oddělení koordinace bezpečnostních politik, který bude zařazen do odboru bezpečnostních politik.“
Dále přibudou čtyři místa v oddělení strategické komunikace. To je ten tým zmocněnce Michala Klímy.
„Důvodem vzniku těchto nových pracovních míst je vznik nového oddělení strategické komunikace, jehož činnostmi bude odborná a administrativní podpora vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací.“
Premiér také třeba bude mít nové lidi na komunikaci. Tak snad nebudou na řízení početné skupiny provládních anonymních trollů, ale využijí se na skutečně smysluplné vysvětlování vládní politiky.
Dále bude nabírat například Finanční analytický úřad. Ministerstvo vnitra. Ministerstvo spravedlnosti. Značné množství 23 nových míst vznikne pak na ministerstvu práce, někdo tu byrokratickou taškařici s pětitisícovou podporou rodinám holt řídit musí.
A teď poražení: o 17 míst přijde Úřad práce, o desítky míst krajské hygieny. Zjevně musíme počkat na totální zadření úřadů práce a podzimní covidovou vlnu, abychom pochopili, že tudy cesta bez celkového auditu státních agend rozhodně nevede.
#ToPodstatné: K čemu vlastně máme systemizaci, když je to stejně vždy jen politika?
#ToPodstatné: Předsednictví zvládneme
V minulém newsletteru jste si jako první mohli přečíst priority českého předsednictví. K tomu jsem položil otázku, zda to zvládneme. Děkuji za všechny reakce a vybírám optimistický názor generální ředitelky Svazu průmyslu a dopravy Dagmar Kuchtové. Díky za něj!
"Tato vláda by to měla zvládnout, i když rozpočet, který má ministr Bek, je skromný a rozhodně to jednoduché nebude jak s ohledem na válku na Ukrajině a vše s tím spojené, tak i na to, co na nás "zbyde" k projednávání po Francii.
Ministr Bek má celkem jasno v tom, že předsednictví neznamená prosazování českých priorit, ale posouvání rozjednaných evropských agend, kam nějaké naše zájmy samozřejmě zakomponovat můžeme a bude jen na našich vyjednávacích schopnostech, zda se to podaří. Budou to obtížná jednání (např. energetická bezpečnost, společný postup v energetice, Green Deal a Fit for 55, kandidátský status Ukrajiny...), ale věřím, že to zvládneme - ČR má dobrý tým jak v Praze (Úřad vlády), tak i v Bruselu (Stálé zastoupení i ambasáda) a na evropské scéně se zkušeně pohybuje i ministr Síkela, i když z našeho pohledu je bohužel domácí komunikace s ním poněkud obtížnější...
Jen v kontextu Vašeho úvodníku o frustraci je tady jedno velké riziko, aby se nedejbože nestalo to, co v roce 2009 a nepadla vláda. To pak smaže všechno to dobré, co se povedlo - jako v případě premiéra Topolánka, který např. dovedl dost daleko jednání o jižní větvi plynovodu do Evropy, ale už to nemohl dotáhnout, mimo jiné i "díky" odporu tehdejší německé vlády. A přesto, že i tehdy proběhlo několik úspěšných summitů (v Praze se např. zahájila jednání o dohodě o volném obchodu EU-Kanada), hodnocení českého předsednictví bylo kromě pádu vlády hlavně o předraženém tendru na tlumočníky a Entropě...
Tak doufejme, že se to nestane, byla by to velká škoda i s ohledem na to, že máme možnost opravit v Evropě obrázek ČR jako země, která se příliš neangažuje, ale hodně chce. Premiér Fiala má pro to dobré předpoklady a i tento cíl sleduje."
#ToPodstatné: Piště mi #ToPodstatné!
