Řídit stát jako fiasko, "úprava jde proti uvedenému záměru" a LGBT-

5. 6. 2023

Heslo Andreje Babiše „Řídit stát jako firmu“ bylo právem kritizováno jako absurdní. Stát není firma, musí zajišťovat základní funkce pro své občany, nelze ho jednoduše poslat do insolvence, ministři by se neměli měnit jako šéfové Kosteleckých uzenin. Přesto se Babiš ale o řízení státu jako firmy pokoušel, a to primárně z toho důvodu, aby si zajistil nejrůznější zemědělské dotace, podporu biopaliv, inovační linky na toustový chleba a jiné korupční výhody.

Současná vláda Petra Fialy tuto éru premiérské korupce naštěstí přetnula, ale bohužel tím, že inovovala heslo na „Řídit stát jako fiasko“. Úspěchy v zahraniční a bezpečnostní politice už nijak nemohou vyvážit naprostou ekonomickou nekompetenci kabinetu. V květnu byl schodek rozpočtu 271 miliard z plánovaných 295 miliard na celý rok. Konsolidační balíček ministra financí Zbyňka Stanjury je od počátku pořádná ostuda. To vše ministrovi zjevně pořád nestačí. Jen co během mnohahodinové konference představil finální úspory na příští dva roky, už to zase mění a plánuje tvrdší škrty v rozpočtu na příští rok. Tento plán mám již k dispozici. Ministr v něm přiznává naprostou neschopnost cokoliv plánovat byť jen na dva roky: „Vzhledem k tomu, že pozitivní dopady z konsolidačního balíčku mají náběh zejména od roku 2025, bylo v souladu s nastoleným trendem konsolidace nutno přistoupit k dalším úsporným opatřením zejména pro rok 2024.“ To je už opravdu naprostý chaos. Ministr všem hrozil, že nepřipustí žádné změny v konsolidačním balíčku, ale již zapomněl dodat, že je bude dělat sám: Chystá jednorázovou úsporu v roce 2024 snížením objemu prostředků na platy o čtyři procenta, to je něco úplně jiného, než dvě procenta, o kterých mluvil pár dnů předtím na nekonečné tiskové konferenci. Dále chce odložení automatické valorizace platby za státní pojištěnce o rok, což je těžce vyválčená koaliční dohoda a jen úplný amatér ji může chtít zničit. Dále chce další snížení výdajů na vybrané dotační tituly, takže jsme na úplně jiném čísle než je vyplakátovaných 54 miliard škrtů. A snad nejděsivější věta z návrhu: „Snížení výdajů na výzkum, vývoj a inovace o cca 10 % pro rok 2024.“ Nejhorší není cílený atak na vědu a budoucnost Česka s vyšší přidanou hodnotou, ale že ministr zjevně škrtá zcela nahodile procenta a píše k tomu „cca“. To si nedovolila do návrhů rozpočtů dávat ani Alena Schillerová, která si jinak dovolila úplně všechno.

Tohle je již naprostý rozklad ministerstva financí, po kterém může následovat jen rezignace. Marek Mora či Mojmír Hampl určitě nezvládnou napravit vše, co Zbyněk Stanjura ve funkci způsobil, ale to nejhorší snad ano.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Stručný úvod do ekonomie veřejného sektoru

Newsletter vznikl kvůli přinášení novinek z ekonomického a politického dění, ale zde to bez drobné školometské odbočky už opravdu neobejde. Škrty v konsolidačním balíčku a návrhu rozpočtu na příští rok jsou vyvrcholením zcela mylné představy vlády, jak funguje veřejný a státní sektor. Tedy že se mu seberou peníze a on sám zeštíhlí. To je naprostý nesmysl, protože zatímco cesta podniku k hrozbě insolvence je krátká, tak cesta státu k bankrotu je v Evropě velmi dlouhá a je lemována roky neuvěřitelně drahé dluhové služby – což nyní v reálu vidíme i v Česku.

Zvrácená ekonomická politika, která nemá vůbec nic společného s pravicovostí a už vůbec ne s konzervativismem, začala již v roce 2020 při rušení superhrubé mzdy a prudkém snížení daní z příjmu fyzických osob bez recipročního ořezání státu. Ekonomie neznalý předseda ODS Petr Fiala se nechal tehdy spolustraníky přesvědčit ke zcela mylné argumentaci: „My tím vlastně vytvoříme i tlak na tuto a každou další vládu, aby brala vážně krocení výdajů státu.“ Nevytvořil žádný tlak nejen na vláda Andreje Babiše, ale ani na svou vlastní, která si po obsazení Starkovy akademie hleděla především úspěchu v komunálních, senátních a prezidentských volbách. Zadlužování je za Fialy naopak nejrychlejší a dluhová služba nebyla nikdy dražší.

Po krachu této hlouposti ODS přešla k inovovanému „plánu“, že se bude šetřit na státu, ale ne na lidech: „Teď se nám podařilo snížit daně a poté znovu ukážeme, jak seškrtat výdaje, aby se nešetřilo na lidech. Pokud k tomu nebudeme mít většinu nyní, budeme ji mít po volbách. Všechno máme promyšlené,“ hlásal Petr Fiala. Jenže stát jsou lidi, nelze škrtat na státu, aniž by se škrtalo na lidech, a to i pokud jde o nevýkonného úředníka, protože po něm vždy zbude nedodělaná agenda, na kterou někdo čeká.

Že tupé škrtání bez rušení agend nefunguje, k tomu máme již několik případových studií z velké finanční krize. Například zde ve studii IDEA je v grafu 4 dobře vidět, jak exministr financí Miroslav Kalousek vyházel poměrně radikálně v roce 2011 státní zaměstnance, ale už v roce 2013 – tedy kdy ještě panoval – jich bylo stejně jako před vyhazovy. Jednoduše proto, že zákonem požadovanou stojící práci nikdo neudělal, takže se za draho zase lidé najali.

Ministr Stanjura dovedl tuto slepou uličku české „pravicové“ ekonomie veřejného sektoru k dokonalosti. Náhodně stanovuje směrná čísla úspor, ať si s tím ministerstva nějak poradí. To samozřejmě nejde ve státě, kde drtivá většina výdajů je mandatorních či kvazimandatorních a bez změny zákonů se vůbec nezmění. Jen vzroste zadlužení a neefektivita. Ministr náhodně píše do svých materiálů čísla bez jakýchkoliv podkladů: V balíčku nejprve škrtl ve veřejném sektoru dvě procenta platů. Teď už je v to v návrhu rozpočtu dokonce čtyři. A dotace byly nejprve ponížené za 54 miliard, teď je to o miliardy navíc. Za těmi čísly ale vůbec nic není. Jen vzduch. Případně naprosté omyly, někdy velmi nebezpečné, především u zazávazkovaných unijních dotací a jejich kofinancování.

Není tak ani náznakem stanoveno, zda se má více škrtat nejhůře placeným úředníkům na sociální správě a úřadech práce, aby se výplata důchodů a dávek již úplně zastavila. Nebo naopak spíše lépe placeným ajťákům a projektovým manažerům, takže ti zase hned odejdou k soukromníkovi.

Tohle si opravdu nemůže rozhodovat každý ministr sám, jde o strategické rozhodnutí vlády, protože tím se hroutí celé sektory státu. Opravdu pravicové a konzervativní by bylo jasně určit, kdo půjde – máme v unijním srovnání například velmi nadprůměrný počet policistů či lidí ve vězeňství. A v posledních letech se nepochybně nejvíce najalo učitelů a jejich asistentů. Jenže na policisty a učitele tato vláda sahat nechce. Takto by šlo najít ještě spoustu konkrétních profesí, které jsou zralé na reformu a až pak stanovovat rozpočtové dopady. Jenže to už by neplatila populistická pohádka, že se škrtá jen na nějakém vzdáleném státu a abstraktních byrokratech, ale bylo by to hned o konkrétních lidech.

Pokud však tato „pravicová“ vláda věří, že může konsolidovat státní finance pouze nařízením úsporných směrných čísel bez jakýchkoliv konkrétních reforem, tak to ze všeho nejvíce připomíná centrální plánování během perestrojky před rokem 1989. A také to tak skončí.

#ToPodstatné: Může se těmito úspory vůbec něco uspořit? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

„Úprava jde proti uvedenému záměru“

A ještě jednou konsolidační balíček. Minulý newsletter psal o pohrdání establishmentu právním státem. Bohužel tu máme hned další příklad. Andrej Babiš zavedl zcela nepřijatelnou praxi, že co by neprošlo přes připomínkové řízení a dokonce vlastní ministerstva, to procpe jako pozměňovací návrh v druhém čtení ve sněmovně. Takto se rušila superhrubá mzda a zaváděla největší změna přímých daní za dekádu. Nová vláda se to velmi ochotně neučila a zcela nepřijatelná, korupční a především neefektivní windfall tax byla zavedena nikoliv ministrem financí Zbyňkem Stanjurou, ale poslancem Zbyňkem Stanjurou, který do sněmovny přinesl příslušné paragrafy, aby se mu v tom vlastní ministerstvo nešťouralo.

Nyní dospíváme k vrcholu legislativního a rozpočtového rozkladu. Ministr financí do sněmovny posílá dalekosáhlý konsolidační balíček, což je změna asi 50 zákonů, ale rovnou odmítá veškeré připomínky dalších úřadů kromě technických. Ať si to prý úřady prosadí v druhém čtení přes poslance. To je zcela nepřijatelné, popírá to legislativní proces, péči řádného hospodáře a je to i politická sebevražda, protože nikdo neví, co zlobovaní poslanci nakonec schválí.

K opravě je toho přitom spousta. Předminulý newsletter psal, co zásadního je třeba změnit. Tak nyní malá ochutnávka z oprávněných námitek úřadů, kterým Stanjura vzkazuje, že se na ně stejně vykašle.

Ministerstvo dopravy Stanjurovi píše, že sice slavně vyhlásil konec kolků, ale zapomněl se zeptat úřadů, zda to jde:

„Ministerstvo dopravy nesouhlasí s úplným zrušením možnosti placení správních poplatků kolkovými známkami. Platbu kolkem v současné době není možné v řadě agend spravovaných Ministerstvem dopravy zcela plnohodnotně nahradit.“

Někdy Stanjura ani nerespektoval závěrečnou politickou dohodu stran, takže tu máme například zcela nepoužitelný návrh změny nemovitostní daně, na což upozorňuje ministerstvo pro místní rozvoj:

„Dle politické dohody má dojít k navýšení daně z nemovitosti skrz vznik státní složky daně z nemovitých věcí - která má odpovídat základní sazbě pro jednotlivé nemovitosti, tedy bez vlivu místního koeficientu. Jedná se o plošnou úpravu výnosu daně z nemovitých věcí, což v některých obcích může znamenat praktické obtíže pro rozvoj místní daňové politiky. Proto bylo součástí dohody mezi politickými stranami, že obce budou moci ze své složky stanovit další osvobození či úlevu. Navrhujeme, aby byla stanovena možnost ze strany obcí zavést odečitatelnou položku tak, aby ulevily majitelům, kteří vlastní pouze jednu nemovitost k bydlení na území konkrétní obce, případně další opatření v možnosti uplatňování místního koeficientu.“

Stejně tak třeba ministerstvo vnitra:

„Konsolidační balíček přináší změnu příjmu u daně z nemovitých věcí, kdy mj. také upravuje nejnižší místní koeficient pro obce na hodnotu 0,5 namísto původního nejnižšího místního koeficientu 1. Dle našeho názoru tato úprava jde proti dikci záměru zvýšit výnos z této daně a umožní tlak na jednotlivé představitele obcí a měst k negativní úpravě této daně dle původního záměru.“

Ministerstvo školství je obzvláště kousavé, detailně dokládá, jak nedomyšlené změny budou vytvářet další agendy s dalšími člověkohodinami na vyřízení. A že někdy změny jsou přesně proti cíli konsolidovat veřejné finance, například u navýšení renty exprezidentům:

„Předkládaný návrh zavádí výrazné navýšení renty exprezidentů změnou fixní částky na úroveň platu poslanců. Požadujeme předmětnou úpravu provést mimo návrh konsolidačního balíčku, který se věnuje stabilizaci veřejných financí, neboť tato úprava jde proti uvedenému záměru.“

Velmi hloupé od ministra Stanjury je se pouštět do další politizace automatu na soudcovské platy. Ale když to chce, Nejvyšší soud mu rád odpoví (stejně jako státní zastupitelství a další):

„Podle přesvědčení Nejvyššího soudu navrhovaná úprava odporuje ústavnímu pořádku, jak jej v souvislosti se zásahy do platových poměrů soudců opakovaně vyložil Ústavní soud, a neměla by být z tohoto důvodu přijata.“

Že není chytré bez reformy jen tak škrtat dotace na jednotném prodotovaném unijním trhu, se většina bála napsat, ale alespoň Svaz průmyslu a dopravy ne:

„Otazníky také zůstávají nad částí „národních dotací“, které se mnohdy z podnikatelského hlediska a fungování tržní ekonomiky mohou zdát spornými, ale při jejich zrušení může dojít ke zhoršení konkurenční pozice ČR vůči ostatním členským státům EU, které tyto nástroje používají, jelikož v nich spatřují hlavní cestu k inovacím a přechodu na zelenou ekonomiku.“

Tak na závěr alespoň něco pro zasmání. Ministr Vlastimil Válek svědomitě plní roli zdravotního klauna této smutné vládě. Takže navrhuje ještě razantnější výběry spotřební daně z tabáku (ač vyšší výnos se po posledních zvýšení už zastavil – to je ta slavná Lafferova křivka, na kterou ODS tak přísahala, než začala zvyšovat daně). Ale o nulové spotřební dani na tiché víno samozřejmě ani slovo, protože si jako první ministr zdravotnictví myslí, že „mezi zdravím Čechů a spotřební daní na alkohol je nulová souvislost“.

Těch připomínek jsou stovky, desítky z nich naprosto zásadní, opravdu nejsou k opravě jen tři daňové sazby na tisk a nulová spotřebka na víno. Pokud tento paskvil bude poslán do parlamentu, očekávejme naprosté zablokování výkonu státní správy v ekonomických věcech.

#ToPodstatné: Co z nedodělků ministra Stanjury je nejostudnější? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

LGBT-

Alespoň jedno „nebalíčkovské“ téma, ale také smutné. Kdo viděl tu poslední ostudu ve sněmovně při hádce o stejnopohlavní sňatky, muselo mu být stydno. Neomarxismus, právo hrát za FC Barcelonu, přirozený řád světa… Došlo jako vždy na vše. Nakonec v tom smutku bylo alespoň k hořkému zasmání nezvládnuté intrikářství politiků. Ti, kteří novelu o stejnopohlavních sňatcích do sněmovny přinesli, hlasovali proti projednávání. Ti, kteří jsou proti, se vehementně hlasování dožadovali, protože tušili šanci na úspěch, respektive neúspěch celého návrhu.

Když před rokem liberální poslanci bod do nejkonzervativnější sněmovny od roku 1989 přinesli, napsal jsem komentář „Ranit a odnést si hlasy. Už teď by se poslanci měli stejnopohlavním párům omluvit“.

Přístup navrhovatele Josefa Bernarda, že „někdy i cesta je cíl“, je opravdu ošklivé politické zneužití citlivého tématu, který rozhodně nenavrhují, když nemám dohodu a tím jistotu úspěchu. Jiná výrazná obhájkyně Markéta Pekarová Adamová ani nebyla schopna zabránit nejvýše postavenému představiteli topky ve vládě, aby nepodepsal konzervativní protinávrh na nesmyslné ústavní zakotvení heterosexuálního manželství. Možná ji to ani nezajímalo.

Ten zákon je navíc absolutně nedodělaný, zase jím nevznikne stabilní právní prostředí pro delší dobu. Vůbec neřeší například zcela zásadní otázku náhradního mateřství, na což se názory pohybují od „zakázat, je to obchod s dětmi“ až po „povolit, jinak nezaručíme stejnopohlavním párům nárok na dítě“.

Takže teď to máme. Ve sněmovně se odpůrci stejnopohlavních sňatků snaží o hlasování, protože k velké části opozice se přidá i KDU a půlka ODS. A tomu brání ti slavní liberálové, pro které i cesta je cíl, a to hlavně před volbami, po kterých najednou projednávání svého bodu ve sněmovně začnou urputně bránit.

Jeden politický marketér, který dělal sněmovní kampaň pro Spolu, je nyní v roli nezávislého politologa přesvědčen, že ANO se chová „nechutně“, protože si bere tuto skupinu za rukojmí a chce tím rozklížit vládu. To je jistě pravda, ale někdo poněkud více nezávislejší by mohl dodat, že úplně stejně smutně se zachovala i liberální skupina poslanců, která to do sněmovny přinesla, aniž by měla dohodnutou vládní shodu. Přitom museli vědět, co v takto konzervativní sněmovně si homosexuálové vyslechnou za bludy…

#ToPodstatné: Je vůbec možné, aby stejnopohlavní sňatky tato sněmovna schválila? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Briefing

Zase kvůli balíčku nezbylo místo na spoustu dalších podstatných věcí.

Níže je komentář k novému vedení Svazu průmyslu a dopravy a nyní i Hospodářské komory. Zdeněk Zajíček je určitě lepší volbou než Martin Pecina, ale ne o moc: Před tímto okatým korporativismem jak vystřiženým z Babišovy éry jsem tu už varoval. Proč se do prestižní funkce hlásí tak špatný výběr? To je jednoduché. Prezident HK je nehonorovaná funkce, kterou může dělat jen ten, kdo má sponzora. Vladimír Dlouhý měl Goldman Sachs, u Zajíčka to však vůbec netušíme, jen víme, že spokojená ODS přihodila správní radu státní Správy železnic. Tak snad to celé dopadne lépe než za Petra Kužela…
Novinka: Stanjura hledá peníze úplně všude, takže v Lesích ČR se budou letos kácet tři miliardy, v Budvaru se vytočí do rozpočtu čtvrt miliardy. Materiál mám již k dispozici: „Celková částka převedená do státního rozpočtu podnikem Lesy ČR, s.p. tak bude činit 3 000 mil Kč a podnikem Budějovický Budvar, národní podnik, bude činit 250 mil. Kč.“
Novinka: Na světě je už dlouho očekáváný návrh zákona o podpoře bydlení (to je takové to, co tu politici slibují už 20 let). Text mám už k dispozici a snad mě pan Stanjura nechá také někdy rozepsat něco jiného než jeho omyly. Takže zatím jen krátce: „Bytová nouze představuje roční zátěž veřejných rozpočtů ve výši 2,4 miliardy Kč. Implementace zákona o podpoře v bydlení je vyčíslena na 1,5 miliardy Kč, přičemž po 5 letech platnosti zákona se roční náklady a vyčíslené úspory vyrovnají.“ Hezké, ale naprosto nepředstavitelné, že by na něco takové vláda v současné konsolidační křeči kývla.
Hodně drsná obžaloba vlády, ze které – bez překvapení - vyplývá, že reforma OSVČ vůbec není domyšlená. Je to jak u rušení supehrubé mzdy a snižování daní: neznáme sice dopady, ale to nám vůbec nevadí…
A malost na závěr: V údajné pojistce demokracie Senátu lidská malost v ústavně-právním výboru zamítla nominaci Josefa Baxy a Daniely Zemanové do Ústavního soudu. Napravilo to až plénum. Naštěstí Tomáš Goláň zjevně alespoň nečetl novou knihu rozhovorů Tomáše Němečka s Baxou, to by jistě došlo i na tragickou nehodu na motorce, kterou náctiletý Baxa zavinil a byl za to potrestán.
Tato kalvárie je ale i důležitým vzkazem prezidentovi – vždy nám ideálně navrhněte alespoň jeden slabý kus, ať se naše senátní ega mohou pokochat někým tím zamítnutím. Prostě malost.
A ještě větší malost, tentokrát ze sněmovny. Poslanci na vyznamenání nepodpořili Pavla Rychetského, Kateřinu Šimáčkovou či Šimona Pánka. U Rychetského je ódeesácké zdržení se hlasování opravdu hodně smutné. Za prostořekost jsem sice Rychetského opakovaně kritizoval (což pravidelně přivádělo do varu mé věrné fanoušky) Ale není nejmenších pochyb, že Rychetský si vysoký metál zaslouží. Za celý život a speciálně pak za hájení Ústavního soudu před Zemanem, ač si mohl zvolit mnohem jednoduší závěr kariéry. Opravdu malé, ubohé, vzhledem k věku Rychetského snad ještě bude čas na nápravu příští rok.

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Komentář: Česko má nové lídry byznysu

Nezávislost a silná pozice je přitom nyní pro obě podnikatelské organizace nezbytná. Nejen že země prochází ekonomickou krizí, ale do parlamentu brzo zamíří i ozdravný balíček vlády Petra Fialy. A ten je nakolik nedodělaný, že by podnikatelské svazy měly mít minimálně tolik připomínek jako odbory. Tak snad v této úloze nebude nikomu překážet stranická knížka.

Komentář si přečtěte na Plusu.

Co číst (a poslouchat)

Leze to do peněz… (graf: Economist)