Šťastný nový rok, republiko, a průběžné vyhodnocení Povolebního programu
20. 12. 2021
A je tu poslední newsletter roku. Na svátky vás nechám vydechnout. Nejprve velké poděkování za veškerou podporu třem tisícům spolutvůrců – ať už šlo o mailové debaty, tipy, nejrůznější promo či dokonce finanční podporu. A jedna osobní: Liboru Vaňkovi, který drží vše technicky v chodu.
V politice jsem se tento rok jako vždy většinou mýlil, ale jedno přání mi vyšlo. Na počátku roku jsem se přál návrat parlamentní republiky do Česka. Velký vliv Hradu a korporativistický základ vládnutí Andreje Babiše byl dlouhodobě škodlivý, a je dobře, že se to alespoň na čas přerušilo. O nové vládě si nedělám přílišné iluze, ale vnikne tu alespoň na chvíli mezera, kdy se nezávislé instituce snad otřepají, naberou sil a odvahy a Česko snad nadále bude země s nejméně glajchšaltizovanými institucemi v postkomunistické střední Evropě.
Přemýšlel jsem, co do posledního newsletteru roku. Přijde mi důležité se vrátit k nejnáročnějšímu projektu roku, a to byl Povolební program. Není to můj program. Je to program povolební reality, která nemá nic společného s předvolebním politickým populismem, protože realita nakonec vždy zvítězí nad předvoleními bláboly.
Zatím jsou politici většinou ve fázi popírání problémů, tak snad v roce 2022, se to zlepší, když už se veškerá pozornost nebude točit jen kolem Andreje Babiše a covidu.
Na závěr měním i tradiční sekci s tipy na čtení. Nabízím na svátky malou rekapitulaci těch nejzajímavějších mých rozhovorů v Aktuálně, které podle mě obstojí i po pár měsících a je dobré si o nich s odstupem o svátcích popřemýšlet.
Tak hodně štěstí a zdraví do nového roku vám i republice!
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru.
Utíkáme před zvyšováním daní a stojí nás to čím dál více
První boj Povolebního programu se jmenoval „Daně se nevyhnutelně zvýší“. To je samozřejmě stále pravda, nicméně předvolební slib „Nebudeme zvyšovat daně“ má zatím hodně silnou setrvačnost. Debata o zvyšování daní je disud tabu. Stále přetrvává dojem, že vše lze uspořit osekáním eráru. To je ekonomický nesmysl a je také čím dál dražší.
Schodek státního rozpočtu se ke konci září dostal na 326 miliardy, to je nejhorší výsledek od vzniku republiky. Celoroční výsledek bude někde kolem 400 miliard. I když se Česko vydá na cestu výrazného hospodářského růstu – což zatím rozhodně nevypadá – z takových částek už nelze bez zvyšování daní vyrůst.
Kromě cyklických deficitů je tu totiž stále strukturální deficit po zrušení superhrubé mzdy a snížení daní z příjmu fyzických osob. Spolu s rušením a snižováním dalších daní jde o výpadek za více než 100 miliard korun ročně. Vzhledem k tomu, že šlo o společné návrhy ANO a ODS, tak bohužel stále zde není politická síla, která by upozorňovala na nezodpovědnost tohoto kroku.
Politikům se podařilo vzbudit dojem, že rozval veřejných financí nás nic nestojí. Opak je pravdou. Republika byla léta zvyklá na obsluhu dluhu – tedy jen splácení úroků – vydávat kolem 40 miliard korun ročně. Letos už to bude přes 50 miliard korun, bez daňových změn to v roce 2023 bude 100 miliard. To je neudržitelná a neodůvodnitelná částka za nikoliv splácení, ale pouze udržování dluhu.
Zvyšování daní tedy nevyhnutelně přijde, je nám to politici zatím tají, aby nepřišli o popularitu. Čím později si to však přiznáme, čím vyšší daně nás čekají.
#ToPodstatné: Kdy dojde na zvýšení daní a jaké to budou?
Výdaje států se nesníží o desítky, ale jednotky miliard
Chvilkové rozpočtové provizorium v lednu není problém. Bohužel nová vláda se chystá k rozpočtovému provizoriu až do března. A to už problém je.
Politicky je to zcela pochopitelné. Opozice naslibovala před volbami obrovské škrty v eráru. Nejprve to bylo za více než 100 miliard, pak 100 miliard, nyní jsme na 80 miliardách. To by hodně bolelo. Vláda by mohla už nyní k rozpočtu Andreje Babiše načíst pozměňovací návrhy v druhém čtení. ODS je má připravené, protože minulý rok navrhovala konkrétní škrty za 80 miliard. Jenže protože šlo o nerealistické plošné škrty, teď už se jí do toho teď už nechce. Takže se vše odkládá na jaro.
Ekonomicky je to velmi nebezpečné. Tak dlouhým provizoriem jsou v nejistotě příjmů státní fondy (takže se pozastaví investice), města budou přijímat jen provizorní rozpočty, v obrovských problémech se ocitnou nejrůznější neziskovky. A blokuje se sama vláda, protože nemůže přijímat přesuny v rozpočtových kapitolách, ani sahat do rozpočtové rezervy na covidové programy.
Škrty v eráru jsou samozřejmě nutné. Platí druhý bod programu, že „výdaje státu musí klesnout“. Jen je třeba sebrat odvahu a říznout vedle drobností i do populárních programů. Na to odvahu už ale zatím nemá nikdo.
#ToPodstatné: Kde byste navrhovali úspory?
Nouzový stav končí, ač pandemický zákon je paskvil
O třetím bodu programu „Pandemický zákon se musí změnit“ snad už nikdo nepochybuje.
Tak strašnou normu pro řízení pandemie nemá žádný další evropský stát. Právníci na vadnou normu upozorňují měsíce. Protože však šlo o politickou shodu vlády a opozice, politici usilovně o chybnosti zákona mlčeli a mlčí. To je nepochopitelné a nezodpovědné.
Teď se k vadnému zákonu přidalo bohužel i politikaření, když nová vláda se rozhodla na svátky neprodloužit nepopulární nouzový stav. Evropou se šíří omikron, státy udržují opatření nebo dokonce zpřísňují. Zde vláda na svátky však umožní noční večírky na oslavu konce roku a politici říkají, že stačí apel na osobní zodpovědnost. Takový alibismus pohledat.
Přitom by stačilo nouzový stav prodloužit alespoň do prvního lednového týdne. Ale vládní marketéři asi zjistili, že by to mohlo poškodit stranické preference, takže to v lednu odnesou už tak přetížení zdravotníci. Neuvěřitelné.
#ToPodstatné: Jak předělat pandemický zákon na něco smysluplného?
Babiš je pryč, ale střetu zájmů politici stále nechtějí zamezit
Jedním z největších omylů české politiky posledních let bylo přesvědčení, že když odejde Babiš z vlády, skončí střet zájmů. To je hloupost. Platí další bod programu „Musíme zabránit střetu zájmů všech příštích Babišů“.
Už nyní by nová vládní většina mohla a měla napravit několik akutních norem. Za prvé je nutné zakázat uniknutí střetu zájmů skrze svěřenské fondy. To je jednoduchá novela, která už mohla být ve sněmovně. A je toho ale víc. Znepřístupnil se registr majetkových přiznání politiků, to je skandál. V pořádku není například ani evidence skutečných vlastníků. A to už ohrožuje zcela konkrétně čerpání dalších eurofondů, především Národního plánu obnovy za 191 miliard.
Pokud to rychle nenapravíme, bude to drahé. Naivní oslavy, že odchodem Babiše se vše vyřešilo, jsou neuvěřitelně krátkozraké.
#ToPodstatné: Jaké protikorupční zákony by se měly zpřísnit?
Národní plán obnovy v zapomnění
Zatímco ve všech evropských zemí je nyní shon, jak co nejrychleji vyčerpat a konkretizovat speciální unijní fond obnovy (v Itálii si smysluplnou úpravou plánu dokonce vydobyl respekt premiér Mario Draghi), v Česku vládne absolutní nezájem.
Platí tak stále bod programu „Národní plán obnovy je Potěmkinova vesnice“. Projekty jsou pouze nahozené. Skandální bylo navyšování celého plánu, protože jsme ani neplnili předepsaných 37 procent projektů na zelené investice. Nefunguje žádný smysluplný řídící výbor.
A už to opravdu hoří. V Česku už je 13 procent financí v rámci předfinancování, všichni by se měli snažit, abychom je nemuseli vracet.
Bohužel pro politiky je vděčnější atakovat Evropskou komisi za smyšlený „zákaz spalovacích motorů“, než se věnovat svým povinnostem.
#ToPodstatné: Kde jsou největší díry v Národním plánu obnovy?
Nesmyslný dukovanský tendr pro jednoho
Jestli nová vláda v něčem na tu starou navázala, tak v podpoře dukovanského tendru. Bohužel ale zde platí, že „nyní nelze vyhlásit tendr na Dukovany“.
Respektive můžeme, ale nebude to tendr a skončí to blamáží. Po vyloučení Číňanů a Rusů jde do tendru reálně jediný zájemce, který může dodat, co chceme – reaktor do 1200 MW, a to je Westinghouse. Francouzi a Korejci nemají nic, co by mělo potřebnou referenci.
A neznámých je více. Úplně se přestalo řešit financování. Vypadá to, že i Fialova vláda chce udělat z Česka obří jadernou banku a kompletně úvěrovat nový blok. To je hodně odvážné a nikdo neřeší, kde na to vzít.
V takové situaci tendr není zodpovědné vyhlašovat, protože to není tendr. Mnohem logičtější by bylo napřímo vyjednávat rovnou s Westinghousem a vydobýt si slušné zapojení českého průmyslu a offsety.
#ToPodstatné: Jak dál s nešťastným dukovanským tendrem?
Alespoň že milostivé léto se daří
Na závěr alespoň jedna optimistická zpráva. Když vešla v platnost v létě úprava exekucí, politici dokonce ani nevěděli, kdy přesně schválili takzvané milostivé léto. Natož aby o tom informovali veřejnost a hlavně dlužníky, kteří mohou po zaplacení jistiny se zbavit obřího příslušenství u veřejnoprávních věřitelů. Platilo „Konec mnoha dluhových pastí je na dosah. Ale musí se o tom vědět“.
To se výrazně zlepšilo. Bohužel ne aktivitou vrcholných politiků. Propagaci milostivého léta převzaly neziskovky jako Člověk v tísni, přidali se mnohé banky a finanční instituce, dále pak některá města a nakonec pod tlakem i zdravotní pojišťovny a další významní hráči.
Teď je důležité, aby milostivé léto využilo, co nejvíce lidí v dluhových pastech. Až pak budeme moci dumat, co s těmi, co to nevyužili, nevěděli o tom, nebo neměli ani na jistinu a jsou stále v neřešitelné situaci.
#ToPodstatné: Jak ještě lépe podpořit milostivé léto?
Co číst
- Petr Pithart na počátku roku 2021 věštil, že Babiš nebude premiérem (trefil se) a Lukašenko prezidentem (netrefil se). Jako vždy zajímavá reflexe posledních 30 let.
- Na počátku roku jsem si myslel, že dělám jeden z posledních rozhovorů ke covidu. Bohužel jsem se spletl. Na tento s paliativním lékařem Adamem Houskou bylo více ohlasů než na jiné. Umírání je stále tabu.
- Máme sice nový volební zákon, ale podle mě moc dobrý není, což dosvědčil i absurdní přepočet ve sněmovních volbách, kdy druhý má více mandátů než první. Škoda že jsme více nenaslouchali Tomáši Lebedovi.
- Asi pro mě nejzajímavější rozhovor roku. S aktivismem ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové v sociální oblasti jsem měl vždy problém, ale je to vynikající osobnost. Nyní již soudkyně Evropského soudu pro lidská práva.
- A aktivismem a hodně silnými názory Františka Vrabela to mám podobné, ale opět neobyčejná osobnost, která se prosadila a jejíž názory na ničivé algoritmy je třeba poslouchat.
- Rozhovor s Mirkem Topolánkem – jak známo – nelze udělat. A – jak známo – vždy je to nakonec něčím zajímavé. To je případ i tohoto o 30 letech ODS.
- Na jaře ještě skoro nikdo o milostivém létu nic nevěděl. Proto jsem udělal rozhovor s Danielem Hůlem. Připomíná, kolik problémů nás ještě čeká, než zcela zavřeme dluhové pasti.
- Reforma státního zastupitelství se znovu jistě objeví na stole. Tak je dobré vědět, co je možné a co ne. Aby z toho zas nebyly demonstrace.
- Asi nejzajímavější předvolební rozhovor o české společnosti. Se sociologem Martinem Buchtíkem.
- Bankovní rada je nyní ve středu dění. A jedna z nejzajímavějších osobností je v ní nyní Tomáš Holub.
- Další rozhovor, který mě hodně bavil. S politologem Stanislavem Balíkem o 100 letech českého komunismu.
- Analýza voleb, která mi velmi konvenuje, od lídrů agentury Behavio. V soundbitu „Babiš prohrál, protože jeho kampaň byla úspěšná až příliš“ je všechno včetně rizik budoucího vývoje české politiky.
- Na rozhovor s profesorem Janem Wintrem jsem se chystal už dlouho. Miloš Zeman mi k tomu poskytl dobrou příležitost, byť raději bych se bez ní obešel.
