Newsletter DK
← zpět na archiv

Konec sezony. Pěkné léto!

26. 6. 2023

„Newsletter má za sebou další sezonu a na prázdninové měsíce vám nebude kazit příjemné dny palčivými problémy české politiky a byznysu. Že jsem zvládl upsat další rok, to je především vaše zásluha. Vaše reakce, podněty a často i finanční podpora mě vždy pobízely k tomu sebrat sílu na další týden.“

Tímto titulkem a úvodem jsem se loučil se čtenáři newsletteru na konci minulého června. Nemusím na tom vůbec nic měnit, jen to zopakovat. Vaše podpora mi pomohla udržet si přehled o tom, co skutečně podstatného se děje v republice, protože jsem se musel pídit po připravovaných plánech nejrůznějších ministerstev, politiků i byznysu, číst zákony či dopadové studie, které skoro nikdo již nečte, a k tomu obvolávat lidi, kteří tématům rozumí. Docela náročné, ale zvyk je železná košile. Jen díky newsletteru jsem tak nesklouzl k pouhému popisu politickým marketingem kolonizované twitterové bubliny, jejíž žití mnozí novináři mylně považují za skutečnou realitu a i základ svého povolání.

V závěrečném newsletteru se vrátím ke dvěma tématům, které pravidelně vyvolávaly v newsletteru během roku pozornost – zahraniční politika a ekonomická politika. Jedno se povedlo, druhé ne. A na závěr přidám pár tipů na letní čtení.

Ještě jedna věc: co bude dál s newsletterem, to upřímně v tuto chvíli nevím. Nejprve jsem odešel ze sociálních sítí. Pak jsem ukončil spolupráci s Economií. A ač děkuji za nečekané množství velmi lákavých pracovních nabídek v médiích, je otázka, zda toto mizení nedokončit a nepomáhat demokratické veřejné sféře třeba zas trochu jinak. V nějaké podobě se newsletter ale určitě v září vrátí a načneme spolu pátou sezonu, ale opravdu ještě nevím, v jaké to bude formě. Pokud máte nápady, sem s nimi.

Tak ještě jednou: Pěkné léto! (Snad si ho na rozdíl ode mě užijete na slunnějším místě než je knihovna Hamburské univerzity.)

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Česko se ubránilo Rusku…

Na počátku tohoto roku jsem nadšeně oznamoval Annus mirabilis 2023. To bylo sice trochu přehnané, ale mnohé se potvrdilo. Česká zahraniční a bezpečnostní politika vůči Rusku uspěla, stále pevně podporujeme Ukrajinu a je to tak správné. Zvládli jsme naše potýkání s Ruskem hned na několika frontách.

Nečekaně dobře pokračuje naše podpora Ukrajiny. Vedle faktického ministra zahraničí Tomáše Pojara se v podpoře Ukrajiny velmi dobře našel i Jan Lipavský. Newsletter jako první přinesl podrobnosti, že Česko chce ručit za rekonstrukci Dněpropetrovské oblasti či že se budeme podílet na registru škod po řádění Putina.

V protikremelském postupu Česko po počátečních ukřičenostech o geograficky podmíněné brutalitě Rusů, tendencím ke kolektivní vině a podobných nesmyslech našlo vyváženou politiku. Jako první newsletter informoval, jak se Lipavský snaží připravit Rusy o mnohé pozemky a budovy z normalizační éry. Vzniká i nová strategie vůči Rusku, která je ostrá, ale stále realistická.

Vláda přijatelnou rychlostí dokáže pracovat i na našem energetickém osamostatnění. Není to možná tak rychlé jako u Poláků, ale pokračuje to. Koncem roku jsem přinesl podrobnosti o důležitém rozšíření ropovodu TAL+. Tady odvádí dobrou diplomatickou práci Jozef Síkela.

Ideologicky hodně rozkročené vládě se podařilo najít i společný hlas vůči EU, který možná není nejambicióznější, ale nakonec vždy správný. Newsletter jako první informoval o přistoupení k BIG či detailech půjčky z Národního plánu obnovy. Mnohé z toho jsou pozice, které by některé vládní strany z opozičních lavic asi odmítly.

Zatím posledním důkazem umírněné, ale setrvale protikremelské a prokyjevské politiky české vlády je návrh českého předsednictví V4, o kterém jsem informoval v posledním newsletteru.

Idealista by jistě po vládě v zahraniční a bezpečnostní politice mohl chtít jistě mnohem více, ale pragmatik a realista musí vyseknout poklonu. V těchto oblastech vláda uspěla, zvláště při posouzení možných politických alternativ.

#ToPodstatné: Jak to vidíte vy?

…ale neubránilo se samo sobě

Jak je nutné pochválit vládu za zahraniční a bezpečnostní politiku, v ekonomické oblasti je to tragédie, za kterou vládní strany ošklivě zaplatí.

Některé věci vláda samozřejmě ovlivnit nemůže, v newsletteru byla často popisována zcela bizarní nová makroekonomická pravidla „michlonomiky“, která nemají nic společného s realitou, ani se skutečnými měnovými zákonitostmi.

Stejně tak je třeba přiznat, že v čase rekordní inflace a řešení běženecké vlny je jasné, že všechna ekonomická rozhodnutí nebudou mít perfektní dopadovou studii a že některé nové sociální dávky nebudou mít hned ideální design.

Ale to bohužel nijak neumenšuje naprostou ekonomickou havárii státu a příslušných ministrů.

Během roku mi čtenáři psali, proč jsem na ministra financí Zbyňka Stanjuru tak ostrý. Teď už takové dotazy nedostávám, protože realitu falešných čísel rozpočtu a vyfabulovaných úspor již každý vidí.

Ministr Stanjura často namítá, proč ho před špatnými čísly nikdo dříve nevaroval. Na by měl mít především ministerský aparát, ale ono by stačilo více důvěřovat newsletteru. Už koncem minulého roku se zde psalo: „Rozpočet 2023 je plný hodně nejistých příjmů i výdajů. Ale že nebudou lícovat peníze na důchody, to už je jisté nyní. … V plánu nejsou náklady na mimořádnou valorizaci, které se již nevyhneme. Při přípravě rozpočtu přitom bylo již pravděpodobné, že na ni dojde. To je nějakých plus 20 miliard schodku. Dále tu máme tu záplavu předčasných důchodů, protože politici včas nedokázali změnit valorizační mechanismus, aby zabránili absurditě, že je výhodnější jít do důchodu dřív než později. Těžko říct, kolik budou náklady, ale počítejme zatím plus 10 miliard. Už to je plus 30 miliard, které nikde v rozpočtu nejsou.“ Jenže to bylo ještě před prezidentskými volbami a o dopadech včas nezastavených valorizací si ministři zakázali veřejně hovořit a média se bohužel neptala. Jenže takhle se rozpočet sestavovat opravdu nedá.

Už v říjnu newsletter také varoval, že windfall tax je naprosto nezvládnutá, nic z ní nebude a jen ještě více devalvuje špatně sestavený Stanjurův rozpočet: „Jím navržený deficit 295 miliard je naprosto nereálný, je to jen politické přání otcem myšlenky, že je třeba podlézt 300miliardovou hranici. Zdaleka nejzajímavější částí rozpočtu jsou ony fiktivní příjmy, především z chystané daně z nadměrných zisků. Příprava zákona Stanjurovi zcela zkrachovala, takže ministr financí volí cestu svého osobního poslaneckého pozměňováku (!), ač už nyní je jasné, že daň je mizerně připravena.“ (Na špatně sestavené windfall tax je také pozoruhodné, že do mainstreamových médií se vůbec nedostalo, u které banky Stanjura speciální danění utnul a jakou stranu dotyčná banka úvěruje.)

Ministerstvo financí je dále hlavní akcionář ČEZ, ale Stanjura absolutně nezvládá řídit premiérovu objednávku většího státního vlivu na kolos, aniž by Česko přestalo být právním státem. Už v lednu jsem informoval o bizarním Lex ČEZ a od té doby se znění zákona jen zhoršilo.

A konečně neslavné finále jsou ozdravné balíčky, kde nic nesedí. Zatímco ministr práce Marian Jurečka připravil přijatelný základ pro mírnou reformu důchodů, Stanjura svůj balíček zcela nezvládl.

Některé chyby jsou naprosto elementární, například nepochopení, co udělá u nemovitostní daně kombinace obecního a státního koeficientu. Newsletter hned v květnu obratem nabídl mnohem praktičtější řešení, protože to je opravdu ekonomie 101: “Když už Stanjura porušuje svůj předvolební slib o nezvyšování nemovitostní daně, měl by to udělat alespoň dobře. Pevný státní koeficient k obecnímu není dobré řešení. Mnohem lepší by bylo započíst oněch devět miliard proti rozpočtovému určení daní a podíl obcí snížit v objemu oněch devět miliard. Obce mohou či nemusí nemovitostní daň zvýšit, rozrůznit progresí, cokoliv, bude to jejich rozhodnutí, ale ty miliardy vybrat budou potřebovat.” To ale dle ČT teprve nyní ministrovi dovysvětlil Svaz měst a obcí.

Vrcholem politické neprozíravosti je pak u nedodělaného balíčku odmítnout připomínkové řízení a rovnou celý polotovar poslat do sněmovny. Newsletter zjistil mnohé relevantní připomínky ministerstev, ale ty byly oslyšeny. Je úplně šílená představa, že ministerstva si budou muset prosazovat v úsporném balíčku opravy až v druhém čtení na podzim přes své zlobované poslance.

Závěr sezony tedy nemůže být jiný než dvojznačný: Česko se nad očekávání dobře ubránilo ruskému nátlaku a nepolevuje v podpoře Ukrajiny. Ale není schopné se ubránit samo sobě, respektive vlastním politikům, kteří ničí české veřejné finance a spolu s ním tu a tam i demokratický právní řád.

#ToPodstatné: Jak to vidíte vy?

Čtení na léto